Permanentní tlak

 Marek Řezanka

Pokud nás dnes někdo v těchto dnech poučuje, že volání senátorů po aktivaci článku 66 Ústavy není ani náhodou pokusem o puč, ale že se jedná toliko o dočasné zbavení prezidenta pravomocí, aby „vše mohlo fungovat, jak má“, neříká nám pravdu. Respektive, záleží na tom, co si představuje pod obratem, že „vše bude fungovat, jak má“.

 Strach senátorů (převážně z ODS, TOP09 a KDU-ČSL) z toho, že by prezident republiky mohl zásadněji promluvit do sestavování vlády, je enormní a viditelný.

 Proto jsme svědky přímo nechutného tlaku na hlavu státu, kdy ta se ocitla v nemocniční izolaci – a čeká na ortel.

 V případě aktivace článku 66 přecházejí významné pravomoci (zvláště s ohledem na povolební jednání) na předsedu Sněmovny. Tuto funkci chce za každou cenu získat Markéta Pekarová Adamová z TOP09, tedy ze strany, která z parlamentních stran dostala v říjnových volbách nejméně mandátů (14). Už to samo o sobě zavání na hony. Prezident bude zbaven pravomocí – ty přejdou na osobu zištně zainteresovanou v povolebních vyjednáváních – a Petr Fiala si může nerušeně sestavit vládu z pěti antibabišovských stran.

 Jako střet zájmů by pak mělo být chápáno počínání senátorů, kterým skutečně nelze věřit argument, že jednají s ohledem na fungování státu.

 Nezapomínejme, že od prvního zvolení M. Zemana prezidentem republiky, je proti němu vedena soustavná antikampaň, na níž se senátoři zvláště v posledních letech zásadně podílejí. Zmiňme některé důležité momenty, které Miloš Zeman v minulosti ustál:  

17. 11. 2014: Červené karty pro Miloše Zemana, rovněž vrhání vajec (akce Martina Přikryla, který vytvářel reklamu pro „Český sen“ Víta Klusáka a Filipa Remundy).

15. 9. 2015: Vyvěšení rudých trenek nad Pražským hradem a rozstříhání prezidentské standarty (akce ZTOHOVEN).

 Listopad 2017: Svatopluk Bartík (hnutí Žít Brno) zveřejňuje lživou informaci, že Miloš Zeman má mít rakovinu s metastázemi na více místech a prognózu maximálně 7 měsíců života.

 Duben 2019: Martin Lang z Jesenice u Prahy (ODS) veřejně publikoval následující text: „Debilní senilní bolševik Zeman se rozhodl zákon podepsat a je ho potřeba zabít též. Ideálně takovou zrůdu podřezat jako přestárlou svini a nechat vykrvit a poté spálit. Morálním zrůdám je třeba vyhlásit boj na život a na smrt.“ Za toto zjevné šíření nenávisti a podněcování k trestným činům z pozice politika nebyl potrestán.

 23. 6. 2019: Demonstrace Milionu chvilek pro demokracii s názvem „Je to na nás!“ na Letné (akce Mikuláše Mináře).

 Září 2019: Poslanecké sněmovna neschválila ústavní žalobu na prezidenta (akce senátora Václava Lásky).

2. 6. 2021: „Miloš Zeman není podle senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost schopen vykonávat úřad prezidenta republiky.“ Senátor Pavel Fischer opakovaně vystupoval s tím, že „prezident republiky překračuje své pravomoci a není schopen úsudku“. Zde hraje velkou roli Zemanův postoj k vrbětické kauze, kdy prezident republiky odmítl hrát potupnou hru bez důkazů, a přidat se k ohnutým služebníčkům vládnoucích kruhů v USA – a zcela proti zájmům České republiky, eskalovat vztahy s Ruskem.

Červenec 2021: Pavel Fischer se svým návrhem neuspěl: „My jsme dospěli k závěru, že předložené dokumenty nemají dostatečnou intenzitu a rozsah k tomu, aby byl aktivován článek 66 Ústavy", prohlásil předseda ústavně právního výboru Tomáš Goláň z klubu ODS a TOP 09. „Tam musí existovat natolik závažné objektivní důvody, které mu (prezidentovi) znemožňují vykonávat tu funkci. A já tady vidím spíš tu subjektivní stránku. To, že se nám pan prezident nelíbí a že si myslíme, že nekoná tak, jak nám se líbí, to přece není důvod k tomu, abychom ho zbavovali pravomocí. Na tom jsme se shodli všichni, jak na výboru, tak na komisi, tak i ústavní právníci", dodal Goláň.

Říjen 2021: Snaha o aktivaci článku 66 Ústavy, aby byl Miloš Zeman zbaven pravomocí (akce předsedy Senátu, Miloše Vystrčila).

Přijde mi vyloženě nechutné, jakým způsobem je s M. Zemanem zacházeno. Pokud bude silově ze svého úřadu odstaven, jenom to znesváří již tak rozhádanou a rozdělenou společnost, a momentálním vítězům to nic dobrého v dlouhodobém výhledu nepřinese. Jen momentální pocit uspokojení a moci.

 Generál Petr Pavel navštívil sklárnu v Lindavě (jedna z mála, co nám ještě zbyla). Je nabíledni, že se již nemůže dočkat prezidentské volby (a to se možná Markéta Pekarová Adamová zasadí o to, aby tato volba nebyla ani omylem přímou, neboť lidé by si nemuseli vybrat toho správného kandidáta).

 Po „trůnu“ již pošilhává nepokrytě i A. Babiš, který prohlásil, že kdyby mohl, tak odvolá pana V. Mynáře z pozice hradního kancléře. Zády se pak otočil k R. Vondráčkovi, svému kolegovi a dosavadními předsedovi Sněmovny – a jedním dechem se vzdal jakýchkoli pokusů o sestavení vlády.

Nezapomínejme, že již předtím neodvolal pana Koudelku pro jeho hrubé selhání v čele BIS, třebaže M. Zemanovi měl slíbit něco jiného. A že si v zahraničních otázkách nechal radit P. Kolářem, také o něčem svědčí. Petr Kolář jinak v kandidatuře na Hrad podporuje právě onoho generála. Tím by se směřování naší republiky do středověku jen stvrdilo. Stačí, že k značným majetkům přišla šlechta, že mocensky významně posílila katolická církev (zejména kvůli tzv. restitucím). Nyní by korunu všemu nasadil představitel armády v čele státu.

 Nejsou to nijak radostné vyhlídky. V každém případě ale na jedno by žádný z politiků zapomínat neměl. Jestli tu stále někdo má neuvěřitelnou podporu občanů, je to Miloš Zeman. A je to on, kdo, když mu to zdravotní stav jen trochu dovolí, stále ještě může všem těm mocichtivým loutkám vzít vítr z plachet.   

Ratlíci a buldok

Že smečka ratlíků na buldoka štěká,

tohoto nikterak z míry nevyvádí.

Zuří a rafají, neboť mají vztek a

přitom se každý z nich přijít k němu leká.

Ještě tak zezadu – jako všichni smradi.

Co jich je – nadmíru – přesto se však bojí:

S buldokem žádný z nich sám si nezačíná.

Teď leží, nemocen, zavřen na pokoji.

Ani sto ratlíků, když se spolu spojí,

nikdy se nestane tělem bernardýna.

Pro ně vždy jenom kost bude motor hnací:

O tu se poperou řádně nabuzení.

Víc nikdy nesvedou tito podvraťáci,

jimž jako bumerang zbabělost se vrací.

Zuřivě chtějí žrát – pro všechny však není.

Stačí, když zavrčí, byť malátně leží,

stačí, když zavrčí buldok obávaný,

ratlíci třesou se, což zakryjí stěží.

Vědí, že domácím na nich nezáleží,

a že též nebudou nikdy svými pány.

Buldok se zotaví. S ratlíky to praští.

Nyní jsou zběsilí – a co chvíli kvílí.

Jsou příliš zhýčkaní – asi, že jsou pražští,

jenom tu nejlepší šunku denně baští.

Když buldok vzal jim kost, byli téměř v cíli…

Namluveno: http://www.muamarek.cz/files/mp3/ratlici-a-buldok.mp3.